Elektromobilita
Každý dobíjecí bod v České republice je spojený s prací členů ČSRES, kteří zodpovídají za jeho připojení k elektroenergetické síti. V roce 2023 jezdilo v tuzemsku něco málo přes 22 000 elektromobilů, na které připadalo asi 4600 dobíjecích stanic.
Česko se řadí v počtu vozidel na jeden veřejný dobíjecí bod na 6. příčku mezi 27 členskými státy EU. Očekává se však rychlý vývoj. V roce 2030 by podle odhadu odborníků mělo být u nás kolem 700 000 elektrifikovaných vozidel a v roce 2040 okolo dvou milionů těchto aut. V příštích desetiletích bude proto i pro členy ČSRES klíčovým úkolem rozšíření počtu dobíjecích míst.
Podle závazků EU mají do roku 2030 automobilky snížit emise oxidu uhličitého o 55 % oproti roku 2021. Do roku 2035 mají pak zcela zmizet emise z provozu i z výroby, od téhož roku by se tedy neměla prodávat nová auta se spalovacími motory.
Vedle zmíněných veřejných stanic si lidé začnou s rozšiřující se elektromobilitou pořizovat i vlastní nabíječky pro použití v rodinných domech. Nejsložitější úkol v rámci budování dobíjecí infrastruktury bude zajistit dobíjení v místech velké kumulace rezidenčně parkovaných vozidel. Podle odborníků to bude jedna z posledních překážek pro prosazení elektromobility. V centrech měst pomohou v některých místech sloupy osvětlení, pro sídliště však bude třeba vybudovat systém samostatných dobíjecích míst, v mnoha lokalitách s příslušným navýšením transformačního výkonu z vysokého napětí.
V celé EU funguje více než 630 000 veřejných dobíjecích bodů pro 4,5 milionu osobních bateriových elektrických vozidel. Dobíjecí stanice lze dělit na dva hlavní typy podle napájení, a to na střídavé a stejnosměrné. Platí přitom, že střídavé dobíječky jsou pomalejší, ale vybudování příslušné infrastruktury je výrazně levnější než pro nabíječky stejnosměrné.
Z pohledu výkonu je možné zařízení rozdělit na domovní dobíječky s výkonem do 22 kW, silnější s výkonem od 22 kW do přibližně 50 kW pro komerční dobíjení u firem, na parkovištích a podobně a na rychlodobíječky s výkonem nad 50 kW a s horní mezí aktuálně přibližně 400 kW, přičemž většina těchto nabíječek je stejnosměrná.
Náklady na vybudování střídavých 22 kW dobíječek se pohybují mezi 50 000 Kč až 150 000 Kč na jeden dobíjecí bod. Náklady na vybudování rychlejších stejnosměrných stanic jsou podle výkonu 300 000 až 1 000 000 Kč jen za samotné zařízení. Další náklady si vyžádá vybudování odběrného místa, jeho připojení a administrace. Dobu výstavby veřejné dobíječky ovlivňují i různá potřebná povolení, celý proces tak může zabrat až dva roky.
Nejčastější otázky
Na postupné zvyšování odběru elektřiny ze sítě je přenosová soustava v ČR připravená. Dobíjení elektromobilů v domácnostech bude ale třeba koordinovat tak, aby se rozprostřelo přes celou noc. Budování nových vedení je ale nevyhnutelné zejména pro dobíjecí infrastrukturu podél velkých silničních tras. Bude třeba instalovat stovky kilometrů středně dlouhých vedení vysokého napětí a desítky vedení velmi vysokého napětí, obojí včetně navýšení transformačního výkonu.
Nebude elektroaut mezi lidmi za chvíli tolik, že budou fronty před dobíjecími stanicemi?
Síť dobíjecích míst je v ČR hustá, odpovídá stavu rozvoje elektromobility v ČR, který je přibližně na průměru EU. Na počet elektromobilů má ČR v provozu mnohem více dobíjecích míst než výrazně větší Německo. Současná (r. 2024) kapacita dobíjení je pro situaci, kdy v Česku jezdí jen několik desítek tisíc elektrických či hybridních vozů, zcela dostačující. Další rozvoj musí být ekonomicky smysluplný a je podmíněný větším počtem elektroaut na silnicích.
Co do počtu veřejných dobíjecích bodů patří Česká republika mezi zeměmi EU na 13. místo. V zemích EU připadá v průměru 12,1 osobního elektrického vozidla s externím dobíjením na jeden veřejný dobíjecí bod, v Česku je to 6,7 vozidla, což nás řadí na 6. příčku mezi 27 členskými státy EU. V porovnání na obyvatele, tedy počet dobíjecích míst na 1000 obyvatel je Česká republika 3x horší jak sousední Německo a 7x horší jak Švédsko. Z tohoto pohledu lze očekávat veliký potenciál s výstavou dobíjecích stanic.
Podle údajů MPO bylo k 31. 3. 2024 v Česku 2 392 veřejných dobíjecích stanic, které nabízely 4 278 dobíjecích bodů. V rámci celé Evropy mají majitelé elektromobilů v současnosti k dispozici okolo 730 tisíc veřejných bodů pro dobíjení. Očekává se, že do roku 2030 jejich počet dosáhne 3,4 milionu, což znamená, že stoupne sedminásobně.
Bude v ČR dostatek elektřiny pro elektromobilitu?
V současnosti (r. 2024) se na elektromobilitu spotřebují asi 0,3 % celkové čisté spotřeby elektřiny. K 31.3.2024 bylo v ČR v kategorii osobních vozidel v provozu přibližně 24 tisíc plně elektrických vozidel (BEV: Battery Electric Vehicle) a 17,5 tisíc vozidel hybridních, s možností dobíjení ze sítě (PHEV: Plug in Hybrid Electric Vehicle). Celkový počet elektrifikovaných vozidel alespoň na úrovni PHEV v Česku se nyní pohybuje kolem 53 tisíc, z čehož plně elektrických napříč všemi kategoriemi je aktuálně přibližně 36 tisíc.
Odborníci předpokládají, že pokud bude rozvoj elektromobility plynulý, budou kolem roku 2040 v Česku jezdit asi dva miliony elektromobilů s roční spotřebou přibližně 7 TWh, což bude 9 % čisté spotřeby. Spotřeba elektromobility tedy nebude mimořádně významná a její pokrytí bude relativně snadné.
Jaké jsou výhody elektromobility z pohledu provozovatelů sítí?
Výhodou elektromobility je to, že elektřinu spotřebovává většinou v nočních hodinách, kdy je spotřeba V ČR nižší. Výhodou je i vyšší odběr elektřiny ze sítě, což zlepšuje celkovou ekonomiku přenosu a distribuce. Nabízí se také příležitost pro nové podnikání v oblasti výstavby dobíjecí infrastruktury, kterou ale nesmí provozovat síťové firmy.
Elektromobil stojí víc než auto se spalovacím motorem, ale pořídil jsem si ho, abych šetřil životní prostředí a také s vědomím, že ušetřím na provozu. Obávám se ale, že dobíjení ve veřejných stanicích bude drahé.
Stejně jako síť čerpacích stanic, tak i dobíjecí infrastrukturu pro elektromobilitu budou provozovat převážně komerční subjekty, kteří si budou cenově konkurovat. Cena za dobíjení se tak bude snižovat a podle poptávky poroste i množství a dostupnost dobíjecích stanic. Úlohou distributorů a přenosové soustavy je připojení nových odběrných míst do elektrické sítě a zajištění jejich spolehlivého zásobování elektřinou.
Bude možné do budoucna vyšší spotřebu elektřiny, kterou si vyžádá elektromobilita, pokrýt pouze OZE – aby byl zachován ekologický přínos elektromobility?
Není to možné v žádné zemi EU a v podstatě ani nikde na světě. Jednak kvůli výpadkům, které výroba elektřiny z OZE má, jednak kvůli tomu, že není možné zajistit dostatečnou kapacitu z OZE za akceptovatelnou cenu. Cílem dekarbonizace navíc není provozovat OZE, ale snížení emisí skleníkových plynů. V soustavě EU budou čím dál významnější roli hrát jaderné zdroje a přinejmenším v horizontu roku 2045 i zdroje na zemní plyn.
